Valerie Z. Benáčková *1924 Chynorany (SK) - +2021 Praha (ČR)
studovala výtvarná umění a dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze. Už od svého mládí ji přitahovalo tradiční lidové umění malby na sklo, které v sobě nabízelo bohatství neobvyklé, naivní kreativity a křehký poetismus obsahu. Vznikla už ve středověku a cestou z Byzantské říše přes Benátky se dostala do Střední Evropy, kde zdomácněla nejdříve jako umění církve a šlechty. V 18. a 19. století se stala lidovým uměním, typickým pro země Rakouska-Uherska a Německa. Bohužel v období mezi válkami (1914 -1945) tato tradiční technika malování, zřejmě pro svůj naivistický přístup k motivům, začala ustupovat módním trendům, co vedlo k tomu, že byla prakticky zapomenu
Od roku 1982 Valerie Benáčková vystavuje občas společně se svou dcerou Ivou Benáčkovou, která ale maluje méně tradičně, čímž nabízejí publiku větší škálu forem tohoto typu malování.
Trvalo mnoho let experimentování, až Valerie Benáčková přišla znovu na to, jak byla tato technika prováděna. Problém byl s výběrem barev různého druhu a se sekvencemi, jak mají být v postupných vrstvách na sklo nanášeny, aby s postupem času barvy zůstaly odolné a nereagovaly na sebe. Samozřejmě i techniku malby a náměty bylo nutné posunout dále a reagovat tak na vývoj kultury v moderní době. Odklonit se však od lidového naivismu, respektive od inzitního charakteru malby na skle, se ukázalo být nemožné. Kontakt s touto tradicí to byla hlavní atrakce tohoto způsobu malování, které nepodléhalo tolik módě unikat do techniky forem. To pak umožnilo autorce, aby se pro ni malování stalo útěchou, kterou šlo spojit s optimistickým náhledem na svět, plným vzpomínek na krásné okamžiky života nebo krásných snů o životě. "Sklon moderního umění se vulgarizovat, respektive stavět na odiv kult ošklivosti - to raději přenechám jiným. Maluji pro sebe a já osobně takovou potřebu vyjadřování nemám. Dělám to, co mi přináší radost a, jak doufám, co přináší radost i mnoha jiným lidem."
Oficiální sbírky podmaleb na skle Valerie Benáčkové se nacházejí, mimo jiné, v národních galeriích v Praze a Bratislavě, v Etnografickém muzeu v Praze a ve Slovenském historickém ústavu. Série čtrnácti velkých obrazů Křížové cesty je v kostele sv. A. Svorada a Benedikta v Radostce na Slovensku. Velice často se motivy z jejich obrazů používají jako předlohy pro plakáty, pozvánky nebo blahopřání ke slavnostním příležitostem. Například Národní muzeum umění a lidových tradicí v Paříži (Musée National des Artes et Traditions Populaires) si v roce 1999 vybralo její malbu "Čtyři roční období" jako předlohu k jejich blahopřání k příchodu roku 2000.
Samostatné výstavy Valerie Benáčkové se konaly v následujících místech: Západní Berlín, výstavní síň DWK 1981 / Paříž, ČS kulturní středisko 1982 / Bordeaux, dny čs. kultury 1982 / Nice, dny čs. kultury 1982 / Bratislava, výstavní síň univerzity Komenského 1983 / Praha, Klub slovenské kultury 1988 / Varšava a Skierzence, dny čs. kultury 1989 / Vídeň, Československé kulturní středisko 1991 / Praha, Hotel Forum-Corinthia 1991, 1992, 1993 /Stift Geras (Rakousko)1993, 1994/ Tábor, Galerie Lucina1995 / Winston Salem, Gallery of OldSalem (USA)1997 / Moravská Třebová, Městská galerie 1999 / Mariánské Lázně, Goethův dům-Goethe Haus 1999 / Bratislava,Slovenský inštitút 2000 , 2002 / České Budějovice 2002 / D+ Galerie2001 / Mnichov, Sl. Katholische Mission 2003 / Praha, Galerie Portheimka 2003 / Praha, D+ Galerie 2004 / Praha, Novozámecká galerie 2005 / Praha, kaple u kostela Panny Marie Sněžné 2006 / Praha, Galerie Černá labut 2010, výstavná sieň UĽUV Bratislava 2012 .